Když jsem si naposled při čtení módního časopisu
povzdechla, že předváděné oblečení je pořád to samé dokola, ještě jsem
netušila, jak blízko pravdě v tu chvíli jsem. Pak mě totiž něco napadlo:
všechno, úplně VŠECHNO se v módě opakuje, byť v lehce pozměněné
podobě a s větší či menší intenzitou oblíbenosti. A najednou jsem
v té modelce na straně 38 viděla svoji mámu v roce 1994. A byla to
pěkná představa.
Byly mi čtyři roky a moje maminka nosila černé kudrnaté
vlasy těsně pod ramena, výraznou broskvovou tvářenku a k tomu vytahané
lososové sako s jedním pozlaceným knoflíčkem uprostřed břicha. Na její
sotva padesáti kilové postavě sako velikosti minimálně XL působilo dnešním
slovníkem tak trochu víc, než jen oversize. Ale já na ní to sako milovala. A
zvláště pak ten knoflík, když se nade mně sklonila.
Ještě radši než s knoflíky jsem si ale hrála s
„pamětními šaty“. Abych to vysvětlila, to jsou šaty, pro mě osobně rodinné
poklady, které vlastnila jak moje maminka, tak moje babička a se kterými jsem
měla jako malá dovoleno si hrát. Na princezny, víly, mořské panny, lázeňské
dámy i čarodějnice. Byly pro mě tím nejhezčím kouskem oděvu, což jistě nikoho
nepřekvapí v éře burákově hnědých vytahaných punčoch. Obzvlášť ráda vzpomínám
na blankytně modré šifónové šaty s rozšířenou sukní, které měla moje
maminka na závěrečnou lekci v tanečních. Nebo na černé, těžké šaty
s potiskem lesklé krajky a stříbrnými korálky našitými na lemech rukávů.
Patřili mojí babičce, která v nich chodila na plesy. Já v nich
chodila na audienci k lesní královně. Ale zpět do polyesterové reality.
Po mé převratné myšlence o neustálém kolotoči
v módním průmyslu jsem hluboce zalitovala černé áčkové sukně, kterou jsem
před třemi lety prodala za směšnou částku na Aukru. Přemýšlím, zda jí současná
majitelka aspoň nosí - a zoufale ji chci zpátky. Moc by se mi totiž hodila
k tomu pánskému pruhovanému tričku, co mám od podzimu a co nosím vždycky,
když nevím, co nosit. Ale čert to vem. Oni ji zase budou někde mít. Jestli se
totiž všechno do módy neustále vrací, tak přece musí, ne?!
P.S.
Máte módní vzpomínky na devadesátky? A jaké byly vaše „pamětní šaty“? Boty a
šperky se počítají ;)
Byla jsem naprosto stejná! Milovala jsem boty na podpatcích, o šaty s flitry, o ty, které měly úzká ramínka, jsme se sestřenkou vedly boje! Kdo bude mít dnes ty krásné dlouhé krajkované šaty hráškové barvy, ty šaty, které jsem si chtěla nechat zkrátit a vzít si je o téměř 40 let později na své první taneční! Neuvěřitelné jak se móda vrací! Naprosto souhlasím! ;) A proč? Protože dodnes miluji svatební šaty své babičky! Dokonalá, čistá, jemná krajka, jednoduchý střih a jak by řekla "Andrea Běhounková" (pozn.pro autorku =P) velmi "chick " =)
OdpovědětVymazatPs: nesmím opomenout poznámku,že nejlepším doplňkem pro ženu a mým horkým favoritem bude vždycky a jen - perfektní kabelka =)
M.
To je tak hezké vědět, že většina malých holčiček si je v tomhle podobná... a že jim to vydrželo až do dospělosti :) Děkuju M.
VymazatJá vždycky nosila staré boty od babičky a hrála jsem si na Esmeraldu, pak růžovou sukni od tety se všemi šátky, co jsem našla. Vypadala jsem hrozně, ale myslela jsem si, že jsem nejkrásnější princezna na světě a byla jsem pyšná, že umím po schodech sejít na podpatcích. Byly to krásné časy! A ano, móda se vrací i když se mi nelíbí, že některé holky se oblékají prostě podle toho, co "teďka letí". Myslím si, že každý by měl mít svůj osobitý styl, který se má zakládat hlavně na tom, v čem je člověku dobře. Zase se to nesmí přehánět ale (já bych taky chtěla samozřejmě chodit v teplácích pořád, ale to nelze!) :D
OdpovědětVymazatJinak jsem si všimla tvého blogu díky komentáři na heels-in-prague a musím říct, že jsi mi přímo promluvila z duše. Mám taky problém, že nejsem jedna z těch módních blogerek a moc mě mrzí, že dneska, když na blogu nemáš tisíc fotek trička z každé strany a pózy na pražských chodnících v nejnovějších kýčovitých trendech, nikdo o tvůj blog ani nezavadí. Ale pár lidí se našlo a za ty jsem ráda a taky jsem ráda, že jsem našla tvůj blog, který se mi moc líbí :) Takže určitě ještě zavítám! :) Jen tak dál!
Hrozně moc ti děkuju nejen za to, že jsi mi popsala svojí princeznovskou vizáž, ale hlavně za druhou část tvého komentáře! Jsem vážně ráda, že jsem se konečně dozvěděla, odkud mě některá z mých čtenářek objevila - přestože na základě asi nejkritičtějšího komentáře, který jsem kdy napsala. A přesně jak říkáš, blogová scéna je založená poněkud jiným směrem, než by mě to těšilo, o to víc mám vždycky radost, když mi sem zavítá někdo jako ty :) Ještě jednou moc děkuju a vážím si toho, že jsi mi napsala.
VymazatKrasne napsane!!!!! Moc moc krasne !!!:)))) ja si pamtuji na sustakove kalhoty a bundy - strasne :DDD
OdpovědětVymazatPrijd se mrknout I ke me budu rada :))
www.olivains.com
Víš co je strašné? Mít staršího sourozence a ty šusťákové soupravy po něm dědit. Zvlášť, když je opačného pohlaví :P Přeju hodně štěstí s tvým blogem, byla jsem se podívat a jsi moc hezká a milá slečna :)
Vymazat:D "modní" vzpomínky na 90? kámo, to bylo snad jedno z nejmín vkusnejch období ever...v čem jsem chodila? bílý vzorovaný punčocháče byly dennodenní chléb (doted nedokážu odhadnout, kolik za ně máma dala, jelikož jsem je dokázala vždy zničit do 5 minut po odchodu z domova) trička s potiskem, který jsou ted zase nejvíc cool a džínová sukně ke kolenum...jo a volánky neasi!:D
OdpovědětVymazatpragueneedmorestyle
Díky za vtipný komentář balzu :)
Vymazat