Každoroční záplavy

I z té nejsušší zimy za posledních několik let se může vyklubat strhující povodeň. Někdy se to prostě tak stane. Možná se jedná jen o pouhou shodu okolností, které vyšumí stejně rychle, jako se objevily. Ale možná jsou to přesně ty situace, ve kterých mávneme rukou a dušujeme se, že to počká. Den, dva, několik týdnů, měsíců i let. A pak to najednou nekontrolovatelně praskne a všechno se naráz vyvalí ven. Emoční potopa je na světě...

O měsíci únoru se říká, že je krizový. Vedou počty žádostí o rozvod, naplňují se ordinace soukromých psychologů a stížnosti vašich známých neberou konce. Ale stejně ho nakonec každý rok přežijeme. Byť je to příšerné. Jedinou útěchou je koneckonců fakt, že je to jen 28 dní.

Momentálně jsem ve stavu, kdy na mě jaro doléhá pouze v podobě vypadávání vlasů a počátku rýmy. A dneska jsem si nadto uvědomila, že jsem získala až enormní dávku otupělosti. Ráno jsem musela po několikáté zjišťovat, kdy a kde mám být. Cestou do mě narazili, nebo spíš já do nich, tři lidé. Prošla jsem rozlitým pitím. Sedla si na židli s nálepkou. Nechápala konverzace ostatních. A na chvíli jsem dokonce zapomněla - a ne schválně, kolik je mi let. Naštěstí se nikdo neptal. Když jsem potom přišla za tmy domů, uvědomila jsem si, že najít obtisk svojí tváře na netknutém polštáři v posteli, který tam takhle leží už od rána (bůhví kolikátého), není ideální stav. Pro mě, ani pro ten polštář. Aspoň trochu urovnat by to chtělo. A přesně tohle potřebuju i já – srovnat se.

Dneska je 28. den. Z dvaceti osmi. Zítra bude mít každý z nás čistý štít a na dresu jedničku velikou tak, jako se píše prvňáčkům na vysvědčení. A s počátkem nastávajícího jara postupně vyschnou všechny zatopené oblasti a lidé se zbaví bahna a nánosů špíny, které jim s sebou velká voda přinesla. Každá nepotřebnost odpluje. Všechno se vrátí do normálu. A tím únor skončí.

O měsíci únoru se totiž říká, že je krizový. Ale stejně ho nakonec každý rok přežijeme. Byť nám voda v botách ještě tak úplně nevyschla...

ÚNOR = Už Nás Opusť, Rychle!