Jak se píše

Když mi asi před rokem nějakou dobu „nešlo“ psát, přemýšlela jsem o tom, jak se to děje. Jak se píše? A poznamenala si tohle:

"Psát je jako zvracet. Když to musí ven, tak to musí ven. Je jedno kdy, kde, kudy, neptá se to. Prostě musí. Samotný proces je naprosto nezajímavý, rutinní a mnozí jedinci ho špatně snáší. A na výsledek se někdy, stejně jako na zvratky samotné, neodvážíme radši ani podívat. Je to symbol něčeho, s čímž jsme se nedokázali vyrovnat, co v nás přebývalo a přibývalo. Tak jsme to teď pustili. Všechny nechutnosti naráz, které mají za následek zase jen to, že vyvolají další nevolnost. Po chvilce zklidnění totiž přichází další bujarý gejzír. Slov. Slov. Slov. Mezer. Tří teček...  Aha, tak takhle se píše!"

Teď, když jsem to vytáhla ze svého pc-šuplíčku, to konečně můžu zveřejnit. Neměnila bych na tom nic, pořád to cítím stejně. Gejzíry slov mě nejčastěji zastihují při nejméně vhodných chvílích – ve sprše, v tramvaji, v noci místo spánku... Když mám to štěstí, stačím si poznamenat alespoň hlavní myšlenku, ale často to sklouzne k tomu, že si pro sebe řeknu: „Tohle si přece budu pamatovat až do rána, a pak to napíšu celý najednou...“ Ale nikdy to neudělám. Zapomenu tu jedinou větu ještě dřív, než si ji stihnu nahlas zopakovat, jako mantru, jako říkanku před spaním...

A ráno tupě přemýšlím, cože to bylo za geniální myšlenku.

Znáte to taky?

Jak píšete vy?

P.S. Přesně za týden touhle dobou budu mít po svém prvním kurzu tvůrčího psaní, na který se nesmírně těším a zároveň sama sobě předem nadávám za přílišná očekávání, neboť v těch jsem mistr. Zajímalo by vás, jak to nakonec se mnou, s psaním i s kurzem dopadne? Jestli ano, pak se nejspíš můžete těšit na malý report. Jestli ho ovšem budu schopná napsat.