Co dělám, když nic nedělám

Poslední dobou mám na sebe nezvykle hodně času. Je to tím, že jsem si ho vědomě zařídila odsunutím všech povinností na druhou kolej. A i když se pomalu ale jistě začínám v noci budit spocená a s pocitem, že diplomka je novej druh nevyléčitelný nemoci, užívám si to.

A zjistila jsem, že i když dohromady nic nedělám, dělám vlastně pravidelně spoustu malejch činností, který mi přinášejí radost. Třeba:

- si teď pravidelně lakuju nehty všema těma barvičkama, na který jsem dřív neměla odvahu (ani čas)

- každej den si pro radost zapaluju svíčku

- každej tejden si kupuju novej druh dobrýho pití a testuju, jaký mi chutná nejvíc

- se zase každý ráno opravdu těším na snídani

- si všímám chování lidí na ulici daleko víc než předtím

- píšu

V praxi to pak pospojovaně vypadá asi takhle: Probudím se, těším se z toho, že si udělám dobrou snídani, po jejím snědení se jdu projít do města, kde nasaju spoustu „údivností“, pak přijdu domů a v klidu si nalakuju nehty, u čehož popijím něco dobrýho (a nealkoholickýho) a až se setmí, zapálím svíčku a píšu o tom, co mě ten den zaujalo. Někdy třeba až do rána. A ráno to jede nanovo.

Takže co vlastně dělám, když nedělám nic?

Mám radost.

A o tu jde při nicnedělání především.

P.S. Co děláte, nebo spíš neděláte pro radost vy?