Čím víc se venku stmívá, tím víc
se uchylujeme do svých domovů, kde po vzoru Ladovských obrázků zažíváme tu
pravou sváteční rodinnou pohodu. Anebo taky ne. Protože čím víc se venku
stmívá, tím víc se uchylujeme do svých domovů, kde to občas může pěkně
houstnout, vzhledem k počtu rodinných příslušníků, kteří když se sejdou
pod jednou střechou, je doma rázem víc než jen veselo.
A tak se může klidně stát, že
počet otravných otázek se v rekordním čase zněkolikanásobí, což je často
úměrné počtu vámi vypitého svařáku. Abyste na ně byli letos připraveni,
přináším, spolu se situacemi, kdy mohou nastat, seznam těch nejblbějších aka
nejzbytečnějších otázek všech dob.
Na návštěvě u příbuzných
Tradiční a tak trochu povinné
návštěvy příbuzných jsou stejným vánočním koloritem jako pouštění koled a
pečení cukroví – bez nich by to prostě nebyly Vánoce. Co je na nich o poznání
horší, je fakt, že tyhle rodinné příslušníky obvykle vídáte právě jen o
Vánocích, tudíž vzájemná konverzace slábne a slábne a slábne... a zaobaluje se
do otázek, který jsou naprosto nemožný.
Třeba když stojíte ve dveřích a
vaše teta zapiští: „To už jsi tady?“ Neasi, teto. Nebo když svojí babičce
ukazujete fotky z dovolený a na tý, kde jste vy, na sebe ukážete prstem a
zvoláte: „A tady jsem u vodopádu!“ vaše babička na to užasle: „No to se podívejme,
to jsi opravdu ty?“ Pro babiččino ujištění se o vaší existenci ale nemusíme
chodit až k fotkám, úplně stačí ta situace ve dveřích, kdy po obligátní:
„Teda, ty jsi zase vyrostl!“ přijde jedna ujišťovací: „Jsi to vůbec ty?“ Ale
kdo by se na ni zlobil, podvodných pojišťováků je přece spousta a chodí k ní častěji
než vlastní vnoučata.
U vánočního stromečku
To pravý otázkový terno ovšem
přichází až se Štědrým večerem. Všichni jsou v napjatém očekávání zařezáni
do svého místa na gauči, a když se rozhodnete udělat ten odvážný krok,
vztáhnete ruku k prvnímu dárku, podáte ho se šibalským úsměvem tomu, jehož
jméno stojí na jmenovce a řeknete: „Pro tebe“, ozve se ta nejzbytečnější otázka
ever: „Jééé, to je pro mě? To jako vážně?“ Za tuhle otázku by se měl ten dárek
vrátit zpátky pod stromeček!
Tichá noc, svatá noc
Většina toho vánočního stresu se
ovšem uvolňuje až v době, kdy je takříkajíc „po všem“. Dárky jsou rozdány,
ti spokojení jsou ještě spokojenější a ti nespokojení zůstávají věrni svému
svátečnímu modelu. Po probrání všech rodinných anamnéz se všichni postupně
uchylují ke spánku, a když už si myslíte, že bude klid, nastane čas pro otázky,
které vás dokonale naserou. Např. „Co ti zase je? Proč jsi tak naštvaná?“ Je
jedno, jestli na to něco řeknete, další otázky pokračují v tomhle sledu: „Ty
už se mnou zase nemluvíš? Co ti na mě jako vadí?“ I tady je úplně jedno, jestli
se na ně snažíte poctivě odpovědět, nebo jen taktně mlčíte. Stejně totiž
závěrem přijde ta nejblbější otázka na světě: „Spíš?“
Jestli jste většinu z toho
nikdy neslyšeli, o čemž, jen tak mezi námi, dost pochybuju, pak vám patří moje
gratulace. Jste šťastnej člověk. A já se jdu dál namáhat s vymýšlením
nějaké univerzální odpovědi, protože svátky se blíží a otravné otázky ruku
v ruce s nimi. Náhodou, nevíte někdo, jak na ně?
Žádné komentáře:
Okomentovat