Nákupní maniačka? (Snad ne! Aneb rady, jak nakupovat chytře)

Nebudu vám kecat, navzdory mojí snaze o minimalismus, nebo alespoň redukci šatníku, botníku a doplňků, jsem zjistila následující: mám kolem sebe hrozně moc věcí! A i když jsem po pečlivém přebrání skříní několik plných igelitek vytřídila pro darování nebo prodej na místním blešáku, i tak mi doma pořád zbývají plné šuplíky. Co s tím?

Úplně se vzdát nakupování není řešení – a vlastně to ani dost dobře nejde, vzhledem k tomu, že do obchodů chodit musím už jen kvůli jídlu a věcem denní potřeby – ale rozhodně by to šlo dělat lépe. Nakupovat uvážlivěji, pouze v rámci potřeby a s předem daným rozpočtem i cílem. Oproti divokému přehrabování se ve slevových stojanech je to, přiznávám, sice trochu nuda, ale ve výsledku i ty nudné věci v našich životech mají přece svoje nezastupitelné významy, no ne?

Takže proč, když si tohle všechno uvědomuju, jsem nazvala dnešní článek zrovna tak „maniakálně“? Jestli to nevíte, tak pod stejným názvem běží už několik let na slovenské televizní stanici reality show, která je, jak jinak, než o nákupních maniačkách – ženy, které se do soutěže přihlásí, na kameru ukazují svůj šatník, navzájem ho komentují svým soupeřkám a v neposlední řadě s finančním i časovým limitem nakupují na zadané téma. U nás v poslední době vzniklo něco obdobného, o čemž bych snad radši ani nemluvila, neboť to za to svojí úrovní nestojí.

Při sledování několika dílů pořadu mi ale s trochou lítosti došlo, že ve většině případů mají ženy doma přeplněné skříně, jejichž obsah neumí vhodně využít, ale bohužel ani nahradit něčím lepším. Při nákupech jsou v naprosté většině iracionální, běhají od stojanu ke stojanu, a nakonec si stejně koupí to, čeho mají doma už plnou šatnu. Tak kdyby jim to alespoň slušelo...

Ten pořad je naprosto geniální v jedné věci – to, jak se jmenuje, přesně odpovídá tomu, co ukazuje. Nákupní maniačka, respektive ta, kterou bych takto označila, je podle mě žena, která nakupuje očima a rukama a po příchodu domů a odeznělé euforii těma stejnýma očima sama sobě před zrcadlem odůvodňuje nový modrý svetřík, přičemž rukama ho pokládá na hromádku, kde jich stejných leží už patnáct. Její skříň je plná prázdných nákupů. A ráno prostě zase nemá co na sebe.

Jelikož pro mě osobně není nikterak pochvalné ani žádoucí být v téhle skupině, snažím se dělat všechno proto, abych se tam nezařadila. Píšu si nákupní seznamy, předem si zjištuju cenu té které věci, zakazuju si chodit do určitých „zrádných“ obchodů apod. Ale znáte to, člověk míní, život mění a někdy se to holt úplně nevyvede...

V poslední době jsem ale přišla na to, že tu jsou určité postupy, které mi při nakupování opravdu pomáhají tzv. „držet se na uzdě“. A tak vždycky, když už do obchodů vyrazím, snažím se nepolevit z těch několika zásad, které mě bezpečně provedou cestou od stojanu ke kabinkám, až po kasu a východ. Chcete vědět, jaké to jsou? Tak čtěte dál! Pro přehlednost jsem je shrnula pod čtyři základní kategorie, které by každá z nás měla při vstupu do obchodu vždy zvážit.

1. Množství

Bojujete s tím, že si oblečení kupujete až moc a nikam už se vám nevejde? Zakažte si, alespoň na čas, prohlížení všech letáků, newsletterů, nabídek e-shopů, módních blogů, časopisů apod. Když o těch věcičkách nebudete vědět, nebudete je ani chtít, jednoduché.

Plánujte si dopředu, co, popř. kde a za kolik si chcete pořídit. Tím nemyslím přísné seznamy typu: „černé lakované lodičky, do špičky, široký podpatek 8 cm, Baťa, 1500 korun. Když je tam totiž už mít nebudou, půjdete znechuceně jinam, a koupíte si jiný pár obuvi jako náplast na odřené koleno. Budete mít sice hezké sandálky na léto, ale nechtěla jsem lodičky? Proto je lepší psát si seznamy trochu volněji: „černé elegantní lodičky do práce, barevné tenisky na víkendy, hnědé nízké sandály na dovolenou“. Věřte mi, že takový seznam se plní mnohem snáz a ve výsledku se s ním vyvarujete spoustě „záplatových“ nákupů.

Slevy, tak ty jsou samostatná kapitola. Dřív obchody žily z toho, že slevové období bylo pevně dané, což lidé také dobře věděli – nakupovalo se po Vánocích, za peníze od Ježíška, a na konci léta, aby bylo něco nového ke školnímu roku. Teď už jsou slevové stojany v některých řetězcích nepřetržitě a kvalita nabízených „výhodných koupí“ tím podle mě velmi utrpěla. Ve slevách se vyplatí kupovat jen dva druhy oblečení: to, na které jste v původní ceně neměli finance a to, za které byste původní částku nikdy dobrovolně neutratily. První jsou věci vysněné, druhé módní výstřelky, u kterých zase tak moc nevadí, že je budete nosit jen párkrát. Nic víc se ve slevách kupovat nevyplatí – pokud nechcete mít z vlastní šatní skříně slevový stojan s věcmi, o které už nikdo nemá zájem. Včetně vás.

2. Kvalita

O kvalitě by se dalo mluvit dlouhé hodiny z několika různých důvodů, ale v podstatě by se vaše nová nákupní obratnost dala shrnout do jednoho zásadního bodu: neberte nic, co hezky jenom vypadá! Pořádně si sáhněte – někdy je nutné materiály zkoumat trochu déle, zvlášť u věcí, které se budou dotýkat kůže přímo: spodní prádlo, pyžama, šály, tílka apod. Dejte si tu práci a luštěte pidipísmo na všitých cedulkách (většinou je hledejte ve švu vpravo dole) a naučte se mu rozumět. Polyester ne, bavlna, len a vlna ano. Uvidíte, že na to časem přijdete samy. A nekupujte nic, skrz co vidíte na druhý konec místnosti. Fakt ne, byť je to sebekrásnější a sebevýhodnější.

3. Cena

Víte, co kdysi prohlásil třeba i Tomáš Baťa? Že není tak bohatý, aby si kupoval levné věci. Jestli jo, tak proč se tím neřídíte? Často si lidé tenhle výrok vykládají tak, že nabádá k nakupování pouze drahých věcí. To ale vůbec není pravda! Ne všechno, co je drahé, je kvalitní a ne všechno, co je kvalitní, musí být taky drahé. Důležité je umět posoudit skutečnou hodnotu výrobku.

Příklad k minulému odstavci: je to tričko za 120 korun ušité tak, aby mělo rovné a pevné švy? A když je ze 100%  bavlny, jak to, že pod ním prosvítá moje dlaň? Gramáž použitých látek je v mnoha případech tím, co umožňuje prodávat oblečení za tak směšnou cenu. Jen dovoz stojí v mnoha případech víc, než za co se výrobek prodává. Takže pokud chceme krásně ušitý vlněný kabát, neměla by nás čtyřmístná cifra na cenovce vyděsit. Obávat bychom se mohly tehdy, pokud by stejně stál lehoučký přehoz z divoce nakombinované ropné směsi, kterou pravděpodobně už nepůjde dál recyklovat. Vždycky přemýšlejte o tom, co všechno zapříčinilo, že určitý kus může stát tak málo/hodně peněz. A o tom to celé je. Chtít velké požadavky za malou cenu je stejně nemístné, jako neumět si přiznat, že na něco už prostě finančně nemám.

Plus malý soukromý tip. Zkuste chvíli vybírat jen vzhledově, bez toho aniž byste se předem dívaly na cenovku. Danou věc si zkuste, a když se vám bude líbit, bude vám sedět a budete ji chtít, určete si pro sebe její cenu. Když bude ta reálná vyšší, pátrejte po tom, proč. Pokud na nic nepřijdete (většinou je na vině materiál) a daná věc vás ničím nepřesvědčí, není důvod si ji kupovat. Tohle „odhadování“ cen mi už ušetřilo pěkných pár korun a místa ve skříni.

4. Pocit 

Někdy se může nákupním maniačkám zcela lehce stát, že už cestou od pokladny k východu zapomenou, co že si to vlastně nesou v té taštičce s logem, která se jim houpe na předloktí. A co teprve cestou domů! To překvapení, které nastává, když věci z tašky vybalujete, a ty výkřiky typu: „Tohle jsem si jako fakt koupila? Cože? Proč?“ Když je věcí přespříliš a naše nákupy neuvážené, výsledná radost je jen zřídkakdy tak velká jako obsah tašky. Většinou tyhle věci i s cenovkami a visačkami uklidíme zpět do igelitky, tu šoupneme hluboko na dno skříně a do příštího týdne (nebo nákupu) zapomeneme na její existenci. Když na nás pak o dva roky později náhodou – třeba při hledání něčeho úplně jiného – taška vypadne, věci se nám už nelíbí, nesedí nám, vyšly z módy apod. Výsledek? Naprosto zbytečný nákup, ze kterého ani nemáme radost.

Moje kontrolka radosti z nákupu potvrzuje, že když si danou věc nechci vzít hned při první příležitosti na sebe, pravděpodobně to nebyl dobrý nákup. S tím souvisí i další rada: nekupujte si nic, co si nemůžete vzít na sebe hned, max. do týdne. K čemu jsou vám plavky, koupené ve super slevě v říjnu, když už nebudete mít příležitost se v nich projít po pláži? Do dalšího léta se vám přestanou líbit, a pak si půjdete koupit nové, lepší, aktuálnější. Stejně tak je hloupost kupovat si kozačky v červnu, protože věřte, že do Nového roku jich budete chtít ještě tucet dalších. A radost z nošení těch původních už si pravděpodobně nikdy neužijete...

Sečteno podtrženo, byť to bude drsné: chytré nákupy se dělají hlavou, ne srdcem. Ale i přesto, nebo spíš právě proto, vás mohou dlouho těšit. Takže: kupujte si toho tak akorát, v co možná nejvyšší kvalitě, za reálně odpovídající cenu a mějte z toho radost. Protože o nic víc vlastně ani nejde.

P.S. Takže kolik nákupních maniaček se tu najde, hm? Jo a jen tak pro pořádek, o módě už jsem psala taky tady, tady, tady, tady, tady i tady.